ZPRAVODAJSTVÍ KATALOG CEDULE

Policie zatkla další podezřelé v případě vraždy britského vojáka

Londýn - Britská policie zatkla další tři podezřelé v souvislosti se středeční brutální vraždou vojáka v Londýně. Všichni tři byli zadrženi pro podezření ze spiknutí za účelem vraždy. Britský premiér David Cameron již dříve označil incident za teroristický útok.

Dva muži ve věku 24 a 28 let byli zadrženi v místě jejich bydliště v jihovýchodním Londýně. Třetí 21letý muž byl zadržen zhruba ve stejnou dobu na ulici v Londýně. Další podrobnosti policie zatím nesdělila. Policie již dříve v souvislosti s vyšetřováním vraždy zadržela několik dalších osob.

Útočící Britové nigerijského původu ve věku 22 a 28 let za bílého dne na ulici v jihovýchodním Londýně nejprve srazili pětadvacetiletého vojáka autem a poté ho ubodali nožem a dobili mačetou. Z místa činu neutekli a kolemjdoucím vysvětlovali, že jednali ve jménu islámu a ve snaze pomstít muslimy, které britští vojáci zabíjejí v zahraničí.

Policie oba mladíky při zatýkání postřelila. Život ani jednoho prý není ohrožen a jejich stav je stabilizovaný. Jsou pod přísnou ostrahou v různých londýnských nemocnicích.

Brazílie smaže dluh zemím Africké unie

Addis Abeba - Brazílie smaže nebo restrukturalizuje dluh afrických zemí v celkovém objemu téměř 900 milionů dolarů, tedy 18 miliard korun. Na zvláštním summitu Africké unie pořádaném u příležitosti 50. výročí založení organizace to oznámil zástupce Brazílie. Francouzský prezident François Hollande dále pozval africké vůdce do Paříže na summit věnovaný míru a bezpečnosti v Africe, který by se měl uskutečnit ke konci roku.

Brazílie, latinskoamerická ekonomická mocnost, se snaží rozšířit své ekonomické spojení s Afrikou, což podle ekonomů svědčí o tom, jak krize v bohatém světě nutí rychle rostoucí ekonomiky více rozvíjet obchod a investice mezi sebou.

Mluvčí brazilské prezidentky Dilmy Rousseffové Thomas Traumann prohlásil, že Brazílie se chystá v budoucnosti nabídnou africkým zemím další finance, nejprve však s nimi musí vyřešit starší dluh.

Podle tamních zákonů nemůže Brazílie nabídnou novou dlouhodobou finanční pomoc zemím, které u ní mají neuhrazené finanční pohledávky. Podle Traumanna se chce Brazílie v budoucnosti podílet na infrastrukturních, zemědělských a sociálních programech.

• Země ze skupiny BRICS, kam patří Brazílie, Čína, Indie a Rusko, jsou nyní největším obchodním partnerem Afriky a největší novou skupinou investorů. Objem obchodu mezi Afrikou a BRICS by podle odhadů Standard Bank měl dosáhnout do roku 2015 až 500 miliard USD, tedy deset bilionů korun.

Ministr Kerry podpořil snahu nigerijské vlády zničit Boko Haram

Setkání v Adis Abebě se účastní i americký ministr John Kerry, který na slavnostní událost přijel v rámci své vůbec první návštěvy subsaharské Afriky ve funkci ministra. Kerry vyzval Nigérii, aby při svém boji proti islámským extremistům respektovala lidská práva. Zároveň slíbil vydatnou pomoc své země ke snížení napětí mezi Súdánem a Jižním Súdánem.

Kerry mimo jiné podpořil snahu nigerijské vlády zničit radikální sektu Boko Haram spojenou s teroristickou sítí Al-Káida. Na druhé straně však upozornil, že nic neospravedlňuje násilí páchané armádními silami na severu země.

Na akci se sjely desítky vedoucích představitelů afrických států, ale také řada mezinárodních činitelů a vysokých politiků z jiných částí světa. Kromě Kerryho a Hollandea, jehož země patřila ke koloniálním velmocím v Africe, přiletěl například generální tajemník OSN Pan Ki-mun. Hollande je jediným evropským státníkem, jenž na summitu promluvil.

Bez nohou? Žádný stres!

Praha – Netradiční plavbu po Vltavě nachystalo občanské sdružení No foot, No stress!. Asi padesát lidí s amputovanými končetinami se sešlo spolu s rodinami, aby si vzájemně předali zkušenosti třeba s možnostmi operace.

Nehoda nebo nemoc je připravila o končetiny. Chuť do života jim ale zůstala. Netradiční posádka nastupuje na palubu lodi Visla. Čeká je pětihodinová plavba na Vltavě. Mezi pasažéry je i patnáctiletá Anna. Boj s rakovinou před třemi lety vyhrála. Přišla ale o pravou nohu.

• "Celý život se vám zhroutí, ale postupem času zjistíte, že s tím můžete normálně žít," říká Anna Schönweitzová.

Kromě zábavného programu si lidé s amputovanými končetinami taky vyměňují důležité informace. Situace je podle nich špatná hlavně s přidělováním protéz. Neziskové sdružení No foot, No stress! má za sebou už tři úspěšné projekty. A po plavbě na Vltavě míří i k dalším akcím.

Podívejte se také na stránky sdružení.

Vejška je trochu drsnější a divočejší Gympl

Praha - Režisér Tomáš Vorel starší natáčí v koprodukci České televize pokračování oblíbené komedie Gympl. Hlavní role ve filmu Vejška ztvární opět Jiří Mádl a Tomáš Vorel junior. Ve středu padne závěrečná klapka; snímek půjde do kin v lednu 2014.

Hrdinové z Gymplu jsou o pět let starší. Jeden studuje vysokou školu studuje bohatě rozmazlován rodiči, druhý nemá ani korunu, bydlí s matkou alkoholičkou a na studia se připravuje. Oba hrdiny spojuje staré kamarádství a společný koníček graffiti.

• "Gympl jsme točili měsíc po tom, co jsme složili maturitu. Tady mám dva roky po vejšce, takže zažívám něco, co se týká mého života. Doufám, že příští díl nebude pracák," říká herec Jiří Mádl.

Druhou linkou scénáře je krize rodičů jednoho z chlapců. Manželský pár hrají skuteční životní partneři Ivana Chýlková s Janem Krausem. Ve filmu dále hrají třeba Jakub Kohák, Zuzana Bydžovská nebo David Vávra.

Tomáš Vorel starší prý původně pokračování Gymplu nezamýšlel, Rozhodl se, až když přišel velký divácky úspěch prvního filmu. V kinech ho vidělo více než půl milionu diváků. "Příběh je podobný, akorát trochu drsnější a divočejší," zve diváky režisér.

Výborný opět na Ústavním soudu? Někteří senátoři s tím mají problém

Praha - Ústavní soudce Miloslav Výborný bude mít potíže obhájit své křeslo na dalších deset let. Do funkce ho znovu navrhl prezident Miloš Zeman, hlavně senátoři z řad ČSSD ale mají k jeho osobě výhrady. Výbornému vytýkají například předchozí rozsudky o poplatcích ve zdravotnictví.

Jedním ze senátorů, který má s Výborným problém, je sociální demokrat Jiří Dienstbier. Vadí mu například jeho rozhodovací praxe u poplatků ve zdravotnictví. Část ČSSD kromě toho tvrdí, že Výborný na konci dubna zpochybnil zákon, který v roce 1955 vyvlastnil i katedrálu svatého Víta. "Byl v rozporu s předchozí judikaturou Ústavního soudu," poznamenal Dienstbier.

Výhrady ale mají i senátoři z jiných klubů. Mezi nimi je i Tomio Okamura (nestr.), který kromě Výborného nepodpoří ani současného šéfa Ústavního soudu Pavla Rychetského: "Dokonce v případě mé ústavní stížnosti neměli ani odvahu říct ano, nebo ne."

Pravice ale považuje podobné výtky za nesmyslné. "ČSSD by byla nejradši, kdyby Ústavní soud tvořili právníci. Nejlépe ti, kteří jsou členové ČSSD," podotkl senátor Jaroslav Kubera (ODS). Sám soudce zatím výhrady komentovat nechtěl. "Doktor Výborný nepovažuje za vhodné, aby se vyjadřoval k eventuálním výtkám anebo vysvětloval své ústavněprávní postoje dříve, než vstoupí na půdu Senátu," uvedl šéf referátu vnějších vztahů Ústavního soudu Vlastimil Göttinger.

Zeman už od svého zvolení navrhl osm kandidátů. Miloslav Výborný je zatím jediným z nich, který by mohl mít problémy horní komorou projít. Senátní ústavně-právní výbor začne o Výborném a dalších třech nominovaných (Pavlu Rychetském, Kateřině Šimáčkové a Ludvíku Davidovi) jednat 19. června.

Policisté provedli noční zátah v centru Prahy

Praha – Bary, noční kluby, herny a jejich okolí jsou místa, kde se v centru Prahy nejčastěji nabízejí drogy nebo prostitutky. Policie je pravidelně kontroluje. Masivní zátah pořádá dvakrát až třikrát za měsíc, naposledy v noci na dnešek. O Václavském náměstí a přilehlých ulicích mluví policisté jako o největším otevřeném drogovém trhu v Česku.

U jednoho muže v nonstop baru v Krakovské ulici našli policisté pervitin. Zakázanou tvrdou drogu odhalilo jeho vlastní chování. Jen od začátku roku v okolí Václavského náměstí zadrželi kvůli drogám 63 lidí. Prodejci jsou přitom hlavně v barech čím dál rafinovanější. "Na věšáku byla pověšená bunda, přičemž v jedné kapse byla droga a do druhé se strkaly peníze, byla to vlastně taková samoobsluha," prozradila vedoucí policejního oddělení Krakovská I Josefa Jelínková.

Nejčastěji se podle policie obchoduje s léky obsahujícími substituční látky, pervitinem a marihuanou. V noci se nabídka rozšiřuje o kokain a extázi. Své triky mají i pouliční dealeři – u sebe třeba mají jen takové množství drog, které není trestné. Vedoucí 5. oddělení OŘ Policie Praha I. Blanka Novotná informovala, že zbytek si ukrývají do různých skrýší v okolí místa, kde se konkrétně pohybují.

Policisté prohledávali i noční kluby v ulici ve Smečkách, přímo v centru Prahy. Kvůli kuplířství už tady v minulosti bylo obviněno několik lidí a uzavřen byl noční klub Atlas. Tuto noc ale policie žádné obvinění kvůli kuplířství nesděluje. Prokázat ho podle kriminalistů není jednoduché. Na policejní stanici ale končí dalších 15 lidí, většinou cizinců – kvůli podezření na padělané doklady.

Má přednost pátrání, nebo ochrana soukromí?

Kostelec nad Orlicí – Tajemník radnice v Kostelci nad Orlicí se pustil do sporu s policií o to, jestli má přednost pátrání, nebo ochrana soukromí. Jaroslav Brandejs detektivům odmítl vydat spisy o autech dovezených ze zahraničí. Tvrdí, že na to nemají právo, pokud nevyšetřují konkrétní trestné činy, a že radnice musí soukromí lidí chránit.

V archivu jsou tisíce dokladů o autech dovezených z ciziny a lidech kolem nich. Na radnici v Kostelci nad Orlicí chtěli policisté nahlížet do správních spisů, až pět let starých. Předem ale neřekli do kterých. "Do těchto archivů policii pustíme ve chvíli, kdy bude prošetřovat konkrétní trestnou činnost, zažádá o konkrétní spisový materiál, čili až zahájí konkrétní trestní řízení v konkrétní dané věci," říká tajemník MÚ Kostelec n. Orl. Jaroslav Brandejs.

Policisté pátrají na radnicích od listopadu 2011. Při akci Čistka se snaží odhalovat podvody s auty. Mluvčí Policie ČR Hradec Králové Ivana Ježková sdělila, že odhaleno je několik tisíc vozidel, která byla legalizována, ačkoliv pro provoz na silnicích u nás nemají mít oprávnění. My zase chráníme soukromí lidí, hájí svůj postoj kostelecký starosta Jiří Bartoš (SNK-ED). Správní řízení není veřejné a radnice musí spisy uchovat deset let v tajnosti. Obsahují totiž například informace o ceně auta, prodejci nebo o bankovních účtech.

Tajemník i starosta mají k právu blízko, ještě nedávno byli sami elitní policisté protikorupčního útvaru. Nadřízeným je kraj, ale poručit jim nemůže. Policisté se dál snaží, aby jim na radnici v Kostelci otevřeli dveře. Zatím marně.

Tisíce lidí symbolicky běžely poslední míli Bostonského maratonu

Boston - Zhruba 3 000 sportovců si v Bostonu k uctění památky obětí dubnového teroristického útoku symbolicky zaběhlo poslední míli (zhruba 1,6 kilometru) místního maratonu. Před více než měsícem, konkrétně 15. dubna, usmrtily výbuchy u cílové rovinky tři lidi a dalších více než 260 zranily.

Běžci se včetně zraněných obětí atentátu v mírném dešti sešli k symbolické akci nazvané OneRun. Lidé běželi od náměstí Kenmore Square do cíle nejstaršího maratonského běhu na světě. Podle organizátorky symbolického běhu Kathleen McGonagleové měla akce za úkol uctít oběti i záchranáře. Maratonci si navíc mohli dodatečně vychutnat triumfální pocit z proběhnutí cílem.

Atentát mají podle dosavadních informací na svědomí bratři Tamerlan a Džochar Carnajevové, původem z Čečenska. Tamerlan byl zabit při pronásledování policií, mladší Džochar byl těžce zraněn a je nyní ve vězeňské nemocnici. Soud mu může vyměřit až trest smrti.

Útočník pobodal v Paříži do krku hlídkujícího vojáka

Paříž - Francouzského vojáka na hlídce v pařížské podnikatelské a obchodní čtvrti La Défense zranil neznámý útočník dvěma bodnými ranami nožem do krku. Agresor z místa činu utekl a policie po něm nyní pátrá.

Francouzský list Le Parisien s odvoláním na policii uvedl, že podezřelý útočník byl zhruba 30letý vousatý muž severoafrického původu. Pod bundou měl oblečení arabského stylu. Útok se odehrál kolem 18:00 SELČ.

Francouzský prezident François Hollande uvedl, "že je třeba zvážit všechny hypotézy". Představitel státu dále odmítl ihned vyvozovat souvislost s útokem v Londýně.

Ve středu byl napaden britský voják na jihu Londýna. Útočící Britové nigerijského původu za bílého dne na ulici v jihovýchodním Londýně nejprve srazili pětadvacetiletého vojáka autem a poté ho ubodali nožem a dobili mačetou. Z místa činu neutekli a kolemjdoucím vysvětlovali, že jednali ve jménu islámu a ve snaze pomstít muslimy, které britští vojáci zabíjejí v zahraničí.

Export, nebo lidská práva? Čeští zbrojaři chtějí více vyvážet

Praha - Vývoz českých zbraní do zahraničí rozděluje politiky. Ministerstvo průmyslu a obchodu se změnou zákona snaží systém uvolnit: zbrojním firmám by měla do budoucna udělovat licenci namísto státu nezávislá komise. Souhlasí s tím i senátní výbor pro obranu a bezpečnost. Naopak proti návrhu se postavilo ministerstvo zahraničních věcí, které se obává toho, že vojenský materiál skončí v nestabilních regionech. Vloni Česká republika exportovala zbraně téměř za 7 miliard korun.

Podle Asociace obranného průmyslu by mohl český vojenský export v příštích letech narůst dokonce na více než 10 miliard korun ročně. "Pokud se nám dostane patřičná podpora státních složek, tak překonat tuto hranici by nebyl žádný problém," říká obchodní ředitel společnosti Excalibur Army Petr Kratochvíl.

• Zbrojařské firmy žádají, aby o povolení licence k exportu zbraní do zahraničí nadále nerozhodovaly posudky ministerstev zahraničí, obrany a vnitra, ale pouze nezávislá komise.

České zbrojařské firmy vyváží nejrůznější válečné systémy: tanky, houfnice, obrněné transportéry i nejmodernější sledovací nebo komunikační technologie. Zbraně vyvážíme do celého světa, nejvíce do Severní Afriky a jihovýchodní Asie.

Zbrojaři chtějí zbraně prodávat i do konfliktních zemí, jakými jsou třeba Jemen, Somálsko, Libye, Kongo nebo Mali. "Kdybychom Mali vyzbrojili ještě v době, kdy se malijská armáda snažila čelit teroristům na severu, tak nemusely zasahovat spojenecké jednotky," tvrdí ředitel Asociace obranného průmyslu ČR Jiří Hynek.

V minulosti do podobných zemí většinou exportní licenci nezískali. "Ministerstvo zahraničních věcí nemůže podpořit vývoz zbraní a jakéhokoliv jiného vojenského materiálu do zemí s nestabilním politickým režimem," vysvětluje mluvčí ministerstva zahraniční Karel Šrol.

Jenže na novele zákona už pracuje ministerstvo průmyslu a obchodu. "Určitě je to změna, která by exportérům pomohla," říká k tomu ředitel sekce zahraničního obchodu ministerstva průmyslu Zdeněk Vališ: "Budeme hájit do maximální míry zájmy našich exportérů."

S volnějším vývozem zbraní nesouhlasí ani ministr obrany Vlastimil Picek: "Nikdy se nesmí nadřazovat otázka byznysu nad otázkami bezpečnosti." Proti novele vystupuje také organizace Amnesty International. "Je to nebezpečné v tom, že by z toho posuzování mohl vypadnout lidsko-právní charakter," říká k tomu mluvčí Amnesty International Martina Pařízková.

Česko má mezinárodní závazky

Export zbraní do rizikových zemí, kde mohou prodlužovat ozbrojené konflikty nebo vést k porušování lidských práv, zakazují České republice i mezinárodní závazky a embarga; nejdůležitější vyplývají z regulí OSN, Evropské unie nebo Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Právě na jejich dodržování dohlíží ministerstvo zahraničí.

Česku patří ve vývozu zbraní aktuálně 32. místo na světě. Zatímco v roce 2005 jsme vyvezli zbraně za 2,2 miliardy korun, v loňském roce to bylo již za 6,7 miliardy. Největší exportéři jsou tradičně Američané, Rusové a Číňané.

Aj Wej-wej se ve videoklipu tvrdě opřel do čínské garnitury

Peking - Pětapadesátiletý čínský umělec a aktivista Aj Wej-wej se stal rockovou hvězdou. Na internetu vydal první videoklip svého debutového alba Božská komedie. Album popisuje poslední dva roky Ajova života, který byl naplněn vězením, násilím a domácími prohlídkami. Ve svém hudebním projektu si pak nebere žádné servítky.

Videoklip k písni Dumbass popisuje jednaosmdesát dní, které Aj Wej-wej strávil v roce 2011 ve vazbě. Čínské úřady ho viní z daňového úniku. Umělec tvrdí, že ho trestaly za kritiku komunistického režimu. Píseň je pro něj terapií na trauma, které ve vězení utrpěl. 

V klipu Aje neustále sledují dva policisté. I když spí, sprchuje se nebo je na toaletě. Ve vulgaritami nabitém textu autor zesměšňuje moc a násilí státu, který ignoruje práva jednotlivců. Intelektuály, kteří s režimem spolupracují, nazývá kolaboranty. 

Stejně jako jeho blogy, i videoklip je v Číně na internetu blokovaný. V Hong Kongu mu ale tento týden otevřeli novou výstavu. Jednou z expozicí je mapa Číny vytvořená z plechovek dětského sušeného mléka. Aj tím naráží na řadu skandálů s nekvalitním mlékem. 

Na konci videoklipu oholí Aj Wej-wejův syn otci hlavu. Holohlavý umělec s namalovanými rty pak zpívá o Číně jako o prostitutce. Tvrdá slova každopádně dokazují, že se Aj Wej-wej odmítá režimu podřídit. Sám tvrdí, že v písni ukazuje přesně to, co dnes Čína potřebuje vidět. Dodává, že v tom jako umělec vidí své poslání.

Češi vesměs prožijí prázdniny jako praví patrioti

Praha - Dovolenou v tuzemsku letos stráví skoro dvě třetiny Čechů. Místo přímořské pláže tak zvolí břeh českého rybníka a alpské štíty pak nahradí hřebeny Krkonoš. Většina z nich se ubytuje v penzionu nebo kempu. Zbytek pak zůstane na svých chatách a chalupách.

Turistické stezky v Krkonoších a na Šumavě tak budou i letos spíše připomínat dálnice. A pláže jihočeských rybníků zase mraveniště. Naopak fronty u pokladen hradů a zámků se letos zkrátí. "Tím, že roste sport, tak lidé spíše jezdí na kole, než by pěší turistikou objevovali krásy České republiky," říká tajemník Asociace cestovních kanceláří ČR Michal Veber. 

Argumentů pro prázdniny v tuzemsku je přitom hned několik. Při cestě autem nezabere cesta více než pár hodin, nemusí se řešit jazyková bariéra a navíc většinou je i cena nižší než v zahraničí. Zatímco za týdenní ubytování na Lipně může zaplatit rodina kolem šesti tisíc korun, u Balatonu je podobný pobyt vyjde o tři tisícovky dráž. 

Většina lidí však stále preferuje levnější hotely a penziony. Jejich majitelé se proto už chystají na sezonu. První turisty už přivítaly české autokempy, které jsou stále nejlevnější variantou ubytování. Ceny zůstanou zhruba na stejné úrovni jako loni. Nejčastěji přitom Češi jezdí do Středočeského kraje. Následují jižní a východní Čechy a oblíbená je i jižní Morava.

V Jáchymově si připomněli těžký život muklů

Jáchymov - V Jáchymově na Karlovarsku se po roce sešli muklové, tedy bývalí političtí vězni. Připomněli si tam oběti komunistických pracovních táborů a těžký život v nich. Účastníci 24. pietního aktu s názvem Jáchymovské peklo znovu varovali před narůstajícím vlivem komunistů.

Nejčastějším důvodem, proč museli muklové trávit své nejlepší roky v komunistických lágrech, byla velezrada. Například Bedřich Jonáš fáral jeden rok v dole Barbora za neúspěšný pokus o útěk na Západ. Hlavně v táborech pak političtí vězni zažili hrůzu a ponížení. 

Pracovními tábory prošlo v 50. letech na 70 tisíc vězňů. Mnozí zemřeli na zdravotní komplikace, další byli zastřeleni na útěku. Celkem šlo o 4,5 tisíce lidí. Utrpení muklů dnes symbolizuje památník Brána ke svobodě a 15 kamenů, které připomínají komunistické lágry na Jáchymovsku. 

Zástupci Konfederace politických vězňů navíc znovu tvrdě kritizovali to, že komunisté stále ovlivňují život v Česku i Slovensku. "Neodešli, obsazují další a další místa," říká předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděžda Kavalírová. 

Památku obětí totality uctili už v pátek u Rudé věže smrti v Ostrově. Piety se zúčastnil i kardinál Dominik Duka, který v Jáchymově dva roky sloužil jako administrátor. "Tady jsem poznal, že člověka nezlomí ani koncentrační tábor ani gulag, pokud ví, že není sám," přiblížil postoj bývalých politických vězňů Duka. Konfederace by navíc chtěla věž smrti otevřít pro veřejnost jako muzeum, zpřístupněna by mohla být do dvou let. 

"Abeceda filmu je uzavřená," říká Juraj Jakubisko

Juraj Jakubisko nedávno vydal své paměti s názvem Živé stříbro, ve kterých osobitým způsobem podává svědectví o prvních 33 letech svého života, které formovala druhá světová válka, východní Slovensko, Praha i Felliniho filmy. V pořadu Před půlnocí z 22. května hovořil s klasikem československé kinematografie Petr Vizina.

Díval jsem se, kdy své paměti vydali ostatní slavní lidé. Truffaut vedl ten slavný rozhovor s Hitchcockem, když bylo Hitchcockovi 63 let. Alainovi Delonovi bylo 63 let, Keithovi Richardsovi z Rolling Stones bylo 67 let, Charlie Chaplin vydal paměti v 75 letech, tedy jako vy. Kdy je ten správný čas vydat paměti?
Je to velmi jednoduché. Oslovil mě nakladatel, ale já řekl, v žádném případě, nepřipadal jsem si tak starý a nenapadalo mě, kdo by to četl. Pak mě ale napadlo, že můj život je tak zajímavý, že to budu dělat jako mozaiku. Jsou to neuvěřitelně krátké kapitoly (je jich přes tři stovky) a každá má nějakou pointu. Ponouká to k tomu, aspoň mi to lidé říkají, číst vždycky ještě jednu, pak ještě jednu a ještě jednu… A samozřejmě jsem to nepsal jako paměti, to by mě vůbec nebavilo. Je to fabulace, ale nefabuloval jsem to já, fabuloval to život. Kdybych měl takovýto příběh vymyslet, nikdy by mne nenapadalo tolik věcí a detailů, a přitom je tam humor, dokonce i hodně sexu, peněz…

Paměti většinou píší úspěšní lidé a motto je "Měl jsem těžkosti, překonal jsem je, takhle to bylo". Jak funguje lidská paměť? Vy si tam například vybavujete neuvěřitelné detaily z dětství?
Lidská paměť je něco neuvěřitelného. Dítě se narodí, do čtyř někdy do pěti let vnímá svět, dívá se, ale nemluví. Nasává. Jako by načítáte programy do počítače, které vás budou spravovat celý život.
Ale nejen paměť je důležitá. Důležitá je také osudovost, to, jak vám život přehazuje výhybky. Nikdy jsem nechtěl být malířem. Na Školu uměleckého průmyslu jsem se dostal za komické situace, náhodou. Dělal jsem tam fotografii a chtěl jsem být kameramanem. Náhoda to tak zamotala, že mě vzali na režii. Tři noci jsem proplakal, co to je režisér, co to budu dělat? Ale samozřejmě, na lepší si člověk rychle zvyká.

Z dětství si pamatujete maďarský nápis nad umyvadlem "ruka ruku myje", jméno učitelky v první třídě nebo říkadlo "Šibi, šibi, mastné ryby". Vybavovaly se vám tyto věci v souvislosti s vaší pozdější dráhou, s těmi výhybkami?
Velmi lehce, ještě se to nevymazalo. Učil mě pan profesor Václav Wasserman, takže se tato knížka týká staré české a slovenské bohémy. Mám třeba historku s Werichem, kterou nikdo nezná, nebo Švabinským. Těmi pamětmi jsem se dostal do 33 let. Kristova léta, maminka mě to kdysi učila na jednom obrázku, oleji, který jsem pak měl u sebe celý život. Až později jsem zjistil, že to namaloval nějaký maďarský malíř Horváth. A Horváthová bylo jméno mojí ženy, kterou jsem poprvé viděl jako dítě na pískovišti, když jsem točil film Kristove roky. Takže v mých pamětech jsou jako v románě různé motivy, které se rozcházejí a zase scházejí.
Vypadá to, že si to vymýšlím, ale to fabuloval život, já vůbec za nic nemůžu. Jako nemůžu za magický realismus, to jsem všechno zažil. Dokonce to vypadalo tak zle, že jsem asi patnáct kapitol vyhodil, protože jsem si říkal, budou si myslet, že jsem baron Prášil.

Co považujete za své vrcholné dílo? Nebo jste ho ještě nenatočil?
Vždy se říká, nenatočil. Jestli existuje pro režiséra peklo, není to ten kotel, ve kterém mě budou vařit, ale to, že ten kotel stojí v projekční místnosti, kde mi promítají všechny moje staré filmy. To je strašné utrpení.

Jednou jste říkal, že by to byli jedině Zbehovia a pútnici?
To ano. To je film, kde jsem dělal střih, kameru, všechno, a to s jakoby dětským pohledem, s představou štěstí, s tím, že každý film má být úplně jiný. Je to tak insitní film, ale v tom dobrém slova smyslu, že na něj bych se podíval.
Jeho kopii Deana těžce sháněla. Před zničením ji zachránil italský producent, který to prodal Columbii pro celosvětovou distribuci. Columbie byly tři, dvě v Evropě, v Itálii a ve Francii, jedna vyhořela, mysleli jsme, že ten negativ byl tam, nebyl. Dostal se až do Ameriky, kde jsou negativy tak dokonale skladované, že když mi vyrobili kopii, bylo to jako bych ten film právě dodělal. Barvy neodešly, všechno bylo dokonalé.
Není to vrcholné dílo, ale je to dílo, na které se rád podívám. Je tam toho tolik, jako je toho mnoho v mých pamětech, v nich se stále něco děje. Když si řeknete, ztrácí dech, tak ne, život mi zase přinese něco nového. Takže se neopakuji a také nechci psychologizovat, protože to bych z toho udělal osmnáct knížek.

Je to spíše barvité než psychologizující. O konci druhé světové války ve vašem rodném Kojšově u Spišské Nové Vsi píšete, že jste měl větší radost než při Velikonocích ze vzkříšení Krista. Považujete zkušenost války, jste poslední generace, která ji má, za něco výjimečného a pro vás určujícího?
Válka nebyla určující. Když se podíváte na Sedim na konári a je mi dobre, děti si tam hrají s pancéřovými pěstmi a střílejí ze samopalů. To byly naše hračky, házeli jsme granáty, dokonce jsme po sobě stříleli z revolveru. Kamarád střílel a já kličkoval v lese, když skončil, řekl jsem mu, jsi blázen, neumíš střílet, vzal jsem revolver a střílel tentokrát po něm. Stříleli jsme špatně, zato jsme dobře utíkali, takže jsme se nestali ani obětmi ani vrahy.
Ta radost byla z toho, že když se lidé probudí po válce, dostanou strašnou chuť pracovat, chuť žít, je to obrovské štěstí, že všechno to neštěstí přežili, a začínají stavět nový život, nový svět. To je tak krásná záležitost, že se to přenáší i na děti.

Už jste zmínil erotiku. Velmi mne překvapilo že v tak silně nábožensky cítící zemi, jako je východní Slovensko, měly děti erotické zážitky, tedy podle vašich pamětí, tak velmi brzy?
Asi do osmnácti let jsem byl panic. Ale jako děti jsme si hráli na doktory a hledali ty jamky, ale to bylo ještě takové nevinné. Jinak Slovensko bylo velmi puritánské, ženy, všechno. Takže když jsem přišel do Prahy, bylo to zázračné město, kde se to, o čem jsem snil, stalo skutečností. Navíc to bylo potom, co Fellini natočil Sladký život, takže z všelijakých pivnic najednou začali vycházet hudebníci, neznámí básníci, četli jsme Kafku, Markýze de Sade, scházeli jsem se a vládli tomu intelektuálové. Člověk musel vymyslet nějakou teorii, aby byl zajímavý. Bylo to nádherné období. A bylo v tom také štěstí. To je ta výhybka. Chodil jsem k Jirkovi Muchovi do jeho domu, kam chodili intelektuálové, ale také mladý Olympic. Tam jsem se mohl dotknout Muchových obrazů a rázem jsem pochopil, proč jsou tak silné. Pod nimi byla jakási arabská kresba, takže to byly malby na malbě. Takovýchto věcí je strašně mnoho. A v druhém díle jich bude ještě víc. Asi nakonec udělám tři díly.

Popisujete svoje léta na FAMU a v Praze. To bylo kdysi velké téma mezi Čechy a Slováky. Nikdo nad vámi neohrnoval nos, že jste kluk z východu?
Nikdy. Generace mého otce takovýto odstup měla, ale já to nikdy nezažil. Naopak, dokonce tam byl v něčem obdiv, že jsme trochu jiní.
Kdyby můj otec dřív zemřel a Felinni se později narodil, myslel bych si, že je to převtělený otec. Fellini měl hlas trošku jako otec, měl steejný způsob vyprávění vtipů, chodil jako on. Fellini si mě poprvé pozval, protože novináři pochopili souvislost mého filmu s jeho filmem, tedy estetiku. Když jsme pak spolu dlouho hovořili o tom, co máme společného, já vyrostl někde v horách, on u moře, řekl jsem mu, že jako jsem, když mi bylo smutno, lezl na strom, kde mě nikdo nemohl vidět, a sledoval jsem všechny a všechno kolem. A on mi říká, Juraji, když jsem byl malý, taky jsem se schovával na stromě, měl jsem tam i stoličku. A tu já tam měl taky. To jsou neuvěřitelné věci, o které jsem se nijak nezasloužil, nějak mne to vedlo.

Jak vás ovlivnila vaše žena, také velmi silná osobnost. A jak lze takto spolupracovat s manželkou?
Já bych si ji nebral, protože na ostatní působila tvrdě, hrála shakespearovské věci v Národním divadle v Bratislavě, byla to velká herečka. Ale když jsem si ji vzal, zjistil jsem, že dokáže i plakat, že má i strach, že má v sobě věci, které jako herečka schovávala. Jsem jí stále vděčnější. Když jsem si ji bral, všichni říkali, že to nevydrží ani půl roku, a já si řekl, já vám ukážu, vydržím rok. Ro jsem vydržel rok a pak jsem zapomněl, že bych se měl rozvést. Myslím, že spolu žijeme tak dlouhou, protože se doplňujeme.
Když spolu pracujeme a já jsem režisér, mám přede mnou respekt. Ale když je producentka, trochu ji respektovat musím. A když máme neshody, neděláme to tak, jak se správně má, že bychom po sobě hned házeli hrnce, ale zavřeme se do nějaké místnosti – neděláme to na veřejnosti.

Vrátil bych se do šedesátých let a k vašemu prvnímu filmu Kristove roky. V pamětech píšete, že je to film o věku, kdy nejedna iluze ztrácí dech. Předpokládám, že to, co přišlo v sedmdesátých letech, byly iluze daleko silnější, než které jste měl na mysli?
Když jsem dělal Kristove roky, bylo mi osmadvacet, takže jsem se na to díval s nadhledem, s láskou, s pocitem štěstí. Já jsem se těšil na toto období asi jako má sedmileté dítě radost, když mu někdo hádá devět let. Mě to období chytilo ve chvíli, kdy jsem deset let nesměl točit, ve chvíli, kdy jsem měl obrovskou fyzickou sílu. Kdybych měl tehdy natočit tento film, byl by velmi pesimistický, smutný a možná i zbytečný.

Ve své knize říkáte, že cenzura byla špatná, ale dalo se s tím zacházet, ale autocenzura, která přišla za normalizace, byla mnohem horší. To je zajímavý pamětnický prvek, můžete to nějak víc ozřejmit?
Samozřejmě. Řekli, cenzura neexistuje, musíme si dát věci do pořádku sami: přišel kolega dramaturg, Juraji, tohle musíš vystřihnout. Já, že ani kdyby padaly trakaře, že půjdu radši na Sibiř. Ale on, Juraji, tady nejde o tebe, mě vyhodí, mám dvě děti, ty jsi svobodný člověk a můžeš se stavět třeba na uši, ale co budu dělat já.
Takže se vystřihovaly absurdní věci. Kdysi jsem tam dal naschvál červeného psíka, najednou fouknul vítr a utrhl zástavu, která kolem něj proletěla, a všichni cenzoři koukali, co to je, a další věci nevnímali. Nakonec řekli, není to špatný film, ale ta zástava! To musí pryč! To mi vůbec nevadilo, kdyby tam zůstala, pokazilo by to film, protože to bylo o ničem. Ale teď vám to cenzurovli vaši nejbližší spolupracovníci, a to už nebylo, že bych musel, ale byla to jakási sociální cenzura.

Připravujete filmovou Slovanskou epopej, výpravnou věc s ohromným rozpočtem. Jako čtenář bych se ale radši dozvěděl víc o životě Juraje Jakubiska. Jestli dosáhl moudrosti? Jak se kouká na věci? A vy mi místo toho budete stavět před oči tu obrovskou epopej. Není to škoda?
Ta Epopej bude velmi složitá a drahá, každou ližičku musíte vytobit, nic z toho neexistuje, nic vám nepůjčí. Když dělal Eisenstein Cara Ivana Hrozného, z Kremelského muzea mu dali pravé klenoty, tady vám nepůjčí ani lžičku. Mám ale ještě jeden scenář. Jmenuje se to Tretie pohlavie a je to o reinkarnaci, velmi silný a zajímavý snímek, plný humoru, ale i vážných věcí. Promítl jsem do toho svoji autobiografii, což u historického filmu nelze.
Už nemohu soupeřit s mladými. My už jsme ten experiment dovršili, ti chlapci už nic nového nevymyslí. Točil jsem na pozitivní materiál, používali jsme ve filmu negativy, všechno, co existuje. Abeceda filmu je uzavřená. A objevovat Ameriku, která už je objevená, je směšné. Takže to, co jsem se naučil, svou zkušenost, mohu dát do historického filmu, protože si nedovedete představit, jak je to složité a těžké, a navíc přitom uvažovat ve více vrstvách.
Epopej, kterou chystám, to by měl být příběh, který začíná před dvěma tisíci lety a v přítomnosti se střetne s příběhem, který začal ještě o dva tisíce let dřív. To je historický film, to je určitá výpověď - dívat se na naši historii naším pohledem a dokonce pohledem budoucnosti.

(redakčně kráceno)

Divadelní Stretnutie je letos poloviční

Zlín - Mezinárodní nesoutěžní přehlídka divadla s názvem Setkání/Stretnutie vrcholí ve Zlíně. Její 18. ročník je nejkratší a nejchudší v historii. Původně týdenní festival letos trvá jenom tři dny; ministerstvo kultury totiž poslalo oproti minulým ročníkům pouze třetinovou dotaci. S novinkami dříve přijížděly i soubory z Maďarska a Polska, nyní je festival "pouze" česko-slovenský. Další informace na webu přehlídky.

V Pardubicích se konala abilympiáda

Pardubice – Už po jedenadvacáté se staly dějištěm národní abilympiády Pardubice. Své záliby a dovednosti na ní předvádějí lidé s nejrůznějším zdravotním postižením. V Česku jde o jedinou přehlídku věnovanou handicapovaným, na které si můžou zasoutěžit a navázat nové kontakty.

Anton Kozák přijel na pardubickou abilympiádu počtvrté. Přestože je nevidomý, ve výrobě proutěných košíků patří mezi nejlepší. Právě košíkářství bylo jednou z 22 disciplín, ve kterých handicapovaní lidé mohli ukázat, co dovedou.

V pardubické aréně se soutěžící zapojili do přípravy studené kuchyně nebo výroby keramických dekorací. Marie Pokorná žádného vyzyvatele neměla. Její zálibou je pletení síťových tašek, které se naučila od své babičky. "Nemáme omezení podle handicapu na rozdíl od paralympiády, kde je stanovený handicap," informovala ředitelka České abilympijské asociace Ivana Dolečková.

Přestože je abilympiáda jedinou přehlídkou dovedností dospělých, sehnat na akci peníze je podle pořadatelů čím dál složitější. Uvítali by podporu nejen od města, kraje a sponzorů, ale taky od státu. Organizátoři doufají, že se lidé s nejrůznějším postižením tady sejdou opět za rok. Své záliby a dovednost by měli mimo jiné předvést i hosté z evropských zemí.

Houslista Svěcený vydává novou desku a chystá turné

Praha - Jeden z nejúspěšnějších českých houslistů Jaroslav Svěcený připravil nové album. Nabízí na něm emotivní hudbu argentinského skladatele Astora Piazzolly a dostalo jméno In the Sign of Tango. Vzniklo ve spolupráci s akordeonistou a bandoneonistou Ladislavem Horákem, který je považován za jednoho z tuzemských průkopníků této hudby. Oba umělci představí svou nahrávku na řadě koncertů v České republice.

"Piazzolla je tvůrcem stylu Tango nuevo a fenoménem minulého století. Dokázal totiž vyjít z argentinského folkloru a po studiích u slavné Nadii Boulangerové v Paříži uměl do svého stylu aplikovat znalosti klasické hudby včetně baroka až po moderní směry 20. století, jazz, rock a další žánry," řekl na adresu svého kolegy Svěcený.

Jejich společná nahrávka vznikla za dva dny. Kromě Piazzollových skladeb je na albu také Tango pour Claude jeho pokračovatele Richarda Galliana, které je proslulé syntézou tanga s francouzským stylem. Jako bonus Svěcený s Horákem natočili jedno z nejstarších a nejhranějších tang El choclo (Hlas kukuřice) z roku 1903, jehož autorem je další slavný argentinský skladatel Angel Gregorio Villoldo. 

K desce se, jak bývá zvykem, pojede také turné napříč republikou. Houslista navštíví zhruba dvacet českých měst, ale zahraje také na festivalech - třeba na Kláštereckých hudebních slavnostech nebo na desátém ročníku Tónů chodovské tvrze, kde bude program také zahajovat.

Držitel Zlaté plakety natočil doposud přes čtyřicet desek s díly světových i tuzemských autorů (Marta Kubišová, Jablkoň, Vašo Patejdl), za které obdržel mnoho zlatých i platinových desek. Přiložil ruku k dílu i na debutovém albu dcery Julie, i když jen jako producent.

Příští čtyři týdny budou chladné a deštivé, v neděli přijdou bouřky

Praha - Příští čtyři týdny si sluníčka a teplého počasí příliš neužijeme. Teploty se budou držet pod dlouhodobým průměrem 15,9 stupně pro toto období, srážky naopak průměr 75 milimetrů přesáhnou. Vyplývá to z dnes zveřejněné měsíční předpovědi počasí Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ). Už v neděli navíc Česko zasáhnou silné srážky, některé řeky, zejména v Plzeňském kraji, proto mohou dosáhnout prvního stupně povodňové aktivity.

"Ráno začne v Čechách od severozápadu přibývat deště. V polohách nad 1 000 metrů se přechodně vyskytnou i srážky smíšené. Teprve v pondělí odpoledne budou srážky od západu ustávat," uvedli meteorologové. Na některých řekách hrozí první povodňový stupeň. Při něm se ale řeky ještě nevylévají z břehů. Lidé by pouze měli pozorně sledovat zpravodajství a vyvarovat se jízdě v lodích, plavání nebo práci přímo v korytě toku.

V období od 27. května do 23. června se průměrná teplota s nejvyšší pravděpodobností nedostane nad 15,9 stupně Celsia. Nejchladnější ale zřejmě budou příští dva týdny, kdy může teplota spadnout pod zmíněný dlouhodobý průměr. V týdnu od 17. do 23. června už ale možná vystoupá rtuť k nadprůměrným hodnotám.

Naproti tomu srážky budou asi hojnější, než je pro toto období obvyklé. Nad dlouhodobý průměr pro 27. květen až 23. červen, který činí 75 milimetrů, se s největší pravděpodobností objem srážek dostane hlavně v příštím týdnu. Červnové týdny pak budou podle ústavu srážkově průměrné až nadprůměrné.

Pochod homosexuálů? V Rusku ne, na Ukrajině ano

Moskva/Kyjev - Ruští gayové a lesby se přes zákaz radnice sešli v Moskvě, aby demonstrovali za své právo na shromažďování. Policie proti nim zasáhla a zhruba tři desítky z nich zadržela. Podobná, úřady rovněž nepovolená akce, se konala i v ukrajinské metropoli Kyjevě. Tam však policie proti účastníkům nezasáhla, naopak je chránila před jejich odpůrci.

Když v centru ruského hlavního města někteří ze shromážděných demonstrantů začali mávat duhovými stuhami a zvedli nad hlavy transparenty s nápisy jako "Proti homofobii", do několika minut na místo přijely autobusy s příslušníky zásahové jednotky policie.

Policie zadržela kolem třiceti lidí, včetně několika odpůrců LGBT demonstrace, kteří na aktivisty za práva homosexuálů zaútočili. Mezi zadrženými jsou známý aktivista ruských homosexuálů a organizátor pochodu Nikolaj Alexejev nebo aktivista Jurij Gavrikov.

V Kyjevě se policie postavila za pochod homosexuálů

Také na Ukrajině proběhla demonstrace za práva homosexuálů. V Kyjevě se pochodu zúčastnila nejméně stovka lidí. Akce proběhla v klidu, přestože ji soud - tak jako v Rusku -zakázal. Policisté sice byli přítomni, ale proti shromáždění nezakročili. Naopak zabránili aktivistům pravoslavné církve v napadení akce a 13 z nich dokonce zadrželi.

• V někdejším Sovětském svazu byla homosexualita trestným činem, a zatímco na Západě se práva gayů a leseb postupně rozšiřují, v bývalých sovětských republikách jsou antipatie vůči této menšině stále silné. Proti rozšiřování jejích práv vystupuje i pravoslavná církev.
• Ruský parlament nyní projednává návrh zákona o celostátním zákazu "propagování homosexuality", který už platí v některých městech, včetně Petrohradu. Navrhovatelé jeho předložení ospravedlňují snahou chránit děti.
• Proti zákonu se postavili obránci lidských práv. Odborníci navíc upozorňují na to, že právní předpis znesnadní boj proti nemoci AIDS.

Komunitu LGBT v Rusku podporuje také organizace Gayrussia.

Rektor Grubhoffer se postavil za Putnu, nepřijde na jmenování profesorů

Praha - Rektor Jihočeské univerzity Libor Grubhoffer se 11. června nezúčastní jmenování profesorů v pražském Karolinu. Chce tak vyjádřit podporu Martinu C. Putnovi a nesouhlas s postupem prezidenta Miloše Zemana. Ten sice Putnovi titul udělí, jmenovací dekret mu ale odmítl předat. Putna ho proto dostane od ministra školství Petra Fialy. Informaci přinesl server Aktuálně.cz.

"Řešení, se kterým přišel prezident Zeman, je opět výrazem nepřijatelné diskriminace kolegy Martina C. Putny, a proto se tentokrát nebudu moci slavnostního předávání jmenovacích profesorských dekretů v Karolinu zúčastnit," řekl serveru Grubhoffer.

Ostatní šéfové vysokých škol zatím se svou účastí spíše počítají. Odůvodňují to především úctou ke jmenovaným kolegům. "Jakkoliv zásadně nesouhlasím s postupem prezidenta Zemana a ani se souhlasným stanoviskem ministra Fialy k vyčlenění docenta Putny z účasti na jmenování, vlastního aktu bych se asi zúčastnil - pokud bych nebyl v zahraničí - a to z důvodu úcty k ostatním jmenovaným," uvedl rektor Ostravské univerzity Jiří Močkoř.

Pravomoc jmenovat profesory je podle Zemana monarchistický přežitek. Chce ji proto do budoucna přenechat ministrovi školství. Rektorům se to ale nelíbí. Podle akademiků by tak akt jmenování ztratil vážnost a byl by spjatý s politikou ještě víc než dosud.